Job 7

Jóbovu utrpení není konce

1 Což není na smrtelného člověka na zemi vložena povinnost služby ^{▼▼n.: +vojenské; 14,14; Iz 40,2} a nejsou jeho dny jako dny najatého ^{▼▼14,6; Dt 24,14} dělníka? 2 Jako otrok ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}baží po stínu ^{▼▼[Dle paralelismu asi míněno: večerním stínu, tedy konci pracovní doby.]; v. 4; Kaz 2,23} a jako najatý dělník ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}čeká na svou mzdu, ^{▼▼h.: výsledek díla; Jr 22,13} 3 ⌈tak jsem pro sebe dostal do dědictví⌉ ^{▼▼LXX: Tak jsem i já přestál; [Díky záměně písmen (waw a nún).]} měsíce nicoty ^{▼▼n.: klamu} a noci trápení ^{▼▼n.: námahy; 5,7; ::Nu 23,21} mi přidělili. 4 Kdybych ulehl, řeknu: Kdy vstanu a kdy ^{▼▼n.: když} se nachýlí ^{▼▼h.: odměří} večer? Tak se nasytím svým neklidem ^{▼▼HL; n.: převalováním} až do rozednění. 5 Mé ^{▼▼Pozn. 56 v tabulce na str. 1499}tělo obléklo ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}larvy ^{▼▼17,14; Ex 16,24; Iz 14,11; Sk 12,23} a chumáče ^{▼▼HL; sg.; n.: strupy} prachu, kůže mi popraskala a zhnisala. ^{▼▼n.: byla rozleptána} 6 Mé dny ^{▼▼[Metonymie vyjadřuje celý život (násl. vv. zdůrazňují jeho krátkost) a to, co v něm bylo vykonáno]} byly rychlejší ^{▼▼Jr 4,13; Ž 102,12; Jk 4,14} než tkalcovský člunek ^{▼▼Sd 16,14} a pominuly v beznaději. ^{▼▼14,7; 17,15; 19,10; n.: nedostatku / nicotě / ztrátě naděje} 7 Pamatuj, ^{▼▼Ž 89,48} že můj život je jen ^{▼▼Pozn. 83 v tabulce na str. 1499}vítr; ^{▼▼v. 16; Ž 78,39} mé oko neuvidí ^{▼▼Pozn. 99 v tabulce na str. 1499}znovu ^{▼▼h.: se nevrátí zpět, aby vidělo} blaho. ^▼▼9,25 8 Nebude mě sledovat oko toho, který mě vidí; tvé oči budou po ^{▼▼h.: ve / do} mně pátrat, ale já už tu nebudu. 9 Pominul oblak a ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}zmizel; tak ani ten, kdo sestupuje do podsvětí, ^▼▼10,21 už ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}nevyjde. 10 Nenavrátí ^{▼▼10,21; 16,22} se už ^{▼▼Pozn. 53 v tabulce na str. 1499}domů, jeho domov ^{▼▼h.: místo; srv. Př 27,8} už jej nezpozoruje. 11 Ani já nezadržím svá ústa, ^{▼▼kohorativ}promluvím ⌈v tísni svého ducha,⌉ ^{▼▼n.: ve svém stísněném duchu} přemýšlet ^{▼▼koh.; n.: lkát; Ž 77,4} budu ⌈v hořkosti své duše.⌉ ^{▼▼3,20; 10,1; 1S 1,11; 22,2; n.: ve své zatrpklé duši} 12 Cožpak jsem moře či drak, ^{▼▼Ez 32,2} že nade mnou musíš ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}ustanovit stráž? 13 Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování, 14 ty mě vyděsíš ^{▼▼Jr 51,56} sny, viděními mě ohromíš. 15 ⌈Tu si má duše zvolila ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti.⌉ ^{▼▼LXX: Vzdálíš od mého ducha mou duši, od smrti pak mé kosti; [Kosti zde asi představuji celé tělo (srv. 20,11; 30,30; 33,18; Ž 6,3p; Př 16,24; Pl 4,7) — velmi bolavé, tedy n : strašnou bolest na celém těle.]} 16 Pohrdám tím, ^{▼▼tj. „Mám toho po krk“} nebudu žít navěky; ⌈nech mě být,⌉ ^{▼▼h.: přestaň se mnou} vždyť mé dny jsou marnost. ^{▼▼Kaz 1,2} 17 Co je smrtelný člověk, že si ho ^{▼▼n.: vyvýšíš / dáš vzrůst} ceníš a že si ho všímáš? ^{▼▼h.: k němu přiložíš své srdce; Ž 8,4; He 2,6} 18 ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}Navštěvuješ ^{▼▼Gn 21,1p!} ho každé ráno, ^{▼▼h.: k ránům} neustále ^{▼▼h.: k chvílím} jej budeš zkoušet. 19 ⌈Jak dlouho⌉ ^{▼▼h.: podle čeho} ode mne neodvrátíš pohled, ^{▼▼Ž 39,14} ⌈nenecháš mě aspoň spolknout⌉ ^{▼▼h.: neopustíš mě, dokud nespolknu; tj. aspoň na chvilku; 9,18; 10,20; 14,6} ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}slinu? 20 Pokud bych zhřešil, co tím provedu ^▼▼34,32 tobě, ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}strážci člověka? ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}Proč jsi mě pro sebe určil za ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}terč, až jsem se stal břemenem sám sobě? ^{▼▼TqS; [Dle masoretů zde bylo pův.: tobě (‘aleká) — viz LXX, což se ovšem dotýkalo Božího charakteru, takže byl text masorety změněn na: sobě.]} 21 A co že neodpustíš ^{▼▼h.: nepozvedneš} mé přestoupení a neodejmeš ^{▼▼2S 24,10; Za 3,4} mou zvrácenost? ⌈Vždyť nyní ulehnu do prachu;⌉ ^{▼▼LXX: Nyní pak do země odejdu.} budeš mě usilovně hledat, ale já už tu nebudu. ^▼▼v. 8